pro děti

Deset praktických tipů, jak děti odnaučit nadávat

Vulgarismy se mohou objevit u dětí všech věkových kategorií. Když však použije nadávku dvouletého batole není to totéž, jako když zazní z úst teenagera.

Děti vnímají nadávky v různých vývojových stádiích po svém. Ty docela nejmenší, v předškolním věku, si jen málokdy uvědomují jejich skutečný význam.

„U malých dětí je to hlavně experiment, náhodou se jim podaří říct něco, co zachytili z okolí a vyvolají tím silnou reakci rodičů – ať už smích, nebo něco jiného, ​​více negativní,“ tvrdí psycholožka Jana Ashford.

Čtěte také:

Odborník na výživu: Proč je dobré během jídla pít? Má to vliv i na příjem kalorií

Každopádně, tím se použité slovíčko stává pro dítě zajímavým a naše přehnaná reakce na něj jej přivede k tomu, aby jej častěji opakovalo.

Může nabýt pocitu, že má v rukou silný „nástroj“, kterým nás může do jisté míry ovládat. To bychom samozřejmě neměli dopustit.

Z pohledu Jany Ashfordové je proto lepší dítěti vysvětlit, že podobné nadávky není dobré používat.

Měli bychom to udělat klidně, bez zbytečných a zejména přehnaných emocí: „Menší děti a předškoláci často zkoušejí, testují, jaká bude reakce rodiče, případně pedagoga na určité výrazy. Učí se, co ještě je a co už není v pořádku.“

Měli bychom jim pomoci zorientovat se v tom, aniž bychom je za používání nadávek trestali.

  1. Zeptejte se, zda dítě ví, co znamená slovo, které použilo, případně kde se jej naučilo.
  2. Vysvětlete mu, že taková slova jsou neslušná a že je říkají lidé, když jsou velmi rozzlobení a neumí jinak vyjádřit, co cítí.
  3. Pokuste se vysvětlit dítěti, že slyšet nadávku z jeho úst může být jiným lidem nepříjemné. Volte přitom slova, která jsou pro něj vzhledem k jeho věku srozumitelná.
  4. Je dobré říci mu, že my, tedy naše rodina, tak nemluvíme a je to naše pravidlo.
  5. Vyjádřete důvěru v to, že dítě umí vymyslet i jiné způsoby, jak se může projevit.
  6. Můžete spolu s dítětem vymyslet seznam alternativ ke slovnímu vyjádření hněvu od běžného slovíčka „zlobím se“ až po vymyšlené, přijatelně znějící výrazy. Je dobré pověsit je na viditelné místo nebo, pokud dítě ještě neumí číst, tak mu je připomenout.
  7. Pokud je pro dítě lákavé používat nadávky, je jednodušší ho přesměrovat než zastavit. Pokud má potřebu používat vulgarismy, můžeme mu to například povolit, když je samo, aby tím nikoho nezraňovalo ani neuráželo, například ve svém pokoji nebo v koupelně.
  8. Často nemá smysl nějaké slovíčko dítěti úplně zakazovat, jen stěží tím docílíme, že ho dobrovolně vymaže ze slovníku. Třeba mu však připomenout, že je pro lidi nepříjemné poslouchat ho a že my takhle nemluvíme.
  9. Rodiče si mohou s dítětem vyčlenit určitou dobu, řekněme, deset nebo patnáct minut, když budou o samotě a dítě během něj může používat nadávky.

Když se to děje hravou humornou formou, dítě se může zbavit případného napětí, které jej nutí nadávku používat a slovo ztratí na své síle. Přitom však platí pravidlo, že kromě tohoto „speciálního“ času se taková slova nesmí používat.

  1. Někdy dítě používá nadávky ve snaze získat pozornost rodičů. Tehdy je třeba se zamyslet, zda má dostatek pozornosti v jiných chvílích.

Frustrovaní hrdinové
Nadávky z úst školáků jsou už zcela jiná káva. Děti v tomto věku je vnímají jako něco „cool“, často je opakují po spolužácích nebo jiných lidech, které považují za své vzory. Hlavní motivací je být zajímavý, udělat dojem a zapadnout do kolektivu vrstevníků.

Jak reagovat, když zjistíme, že náš školák si nadávkami zvyšuje sebevědomí? Jana Ashford radí zůstat iv takovém případě nad věcí, reagovat klidně a mírně.

Rodiče by měli vysvětlit dětem, proč se jim používání vulgarismů nezdá v pořádku, případně použít jako příklad pro dítě zajímavé lidi, kteří nenadávají.

Za používáním nadávek se může skrývat i jistá frustrace a neschopnost vyjádřit jiným způsobem negativní pocity. To se stává zejména v pubertě.

Jde o to, aby se dítě naučilo verbalizovat své nepříjemné pocity tak, aby přitom nemuselo používat nadávky.

Odkud fouká vítr
Zjistit zdroj, ze kterého pocházejí hrubé výrazy ve slovníku našeho dítěte, je často náročná, přímo detektivní práce.

Metody křížového výslechu ani jiného nátlaku obvykle nepomohou, lepší je zachovat klid a bez zvyšování hlasu se zeptat dítěte, kde vulgarismy slyšelo. Jen tak máme šanci dozvědět se například, který spolužák je jejich šiřitelem.

Předpokládejme, že jsme byli v našem vyšetřování úspěšní a pachatele jsme odhalili. Co dál? Kontaktovat jeho rodiče?

Podle Jany Ashfordové to není zrovna nejlepší nápad. Podle psycholožky by měl být kompetentní osobou v takovém případě pedagog, zvláště pokud se situace často opakuje.

Oslovit učitele, aby situaci řešil, bychom však měli jen v krajním případě, pokud si neumíme jinak poradit.

Lepší alternativou je řešit ji mírumilovnou cestou – klidným rozhovorem s dítětem na domácí půdě. Jeho cílem by mělo být vyčištění slovníku a hledání alternativních, přijatelnějších výrazů na to, co chce nadávkami vyjádřit.

Buďme příkladem
Těžko můžeme od dětí chtít, aby se pěkně vyjadřovali, když to tak sami neděláme. Slovník, který v jejich přítomnosti používáme, má výrazný vliv na tvorbu jejich slovní zásoby, proto bychom se jako rodiče měli vyjadřovat tak, jak se patří.

Každopádně používání neslušných výrazů v řeči našeho dítěte by nemělo zůstat z naší strany nepovšimnuto. Když toto téma zanedbáme, můžeme našim ratolestem poškodit v tom, že je bude okolí vnímat jako neslušné a špatně vychované. A to je, především, ne je, ale naše ostuda.

Nejnovější články

Reklama

pr článek

Další články autora

Reklama

pr článek