Jednou dítě vydrží hodinu stavět, jindy rozehrává příběhy s postavičkami a další den chce jen něco mačkat, tvarovat a předělávat. Není to nutně známka nestálosti. Různé druhy hry totiž nabízejí odlišné podněty – od řešení problémů přes práci s příběhem až po volné experimentování. Při výběru hraček nemusí rozhodovat pouze věk nebo oblíbené téma. Užitečné je sledovat také to, jakým způsobem si dítě nejraději hraje.
Když chce stavět a hledat řešení
Konstrukční hra staví dítě před řadu drobných úkolů. Musí vybrat vhodné dílky, pochopit jejich vztahy, postupovat podle návodu nebo přijít s vlastním řešením. Procvičuje přitom prostorovou představivost, plánování i schopnost reagovat, když původní nápad nefunguje. Stavebnice navíc mohou konstrukční část spojovat s následnou příběhovou hrou. Například LEGO Nexo Knights kombinuje stavění s fantasy světem rytířů, vozidel a dobrodružství. Hotový model tak nemusí být cílem – může se stát kulisou pro další hraní.
Když chce vytvářet vlastní příběhy
Jiný typ hry začíná otázkou: „Co se bude dít?“ Dítě přiděluje postavám role, vytváří vztahy a přehrává známé i smyšlené situace. Tím si zkouší různé scénáře a učí se nahlížet na situaci z více perspektiv. Typickým prostředkem takové hry může být panenka Barbie. Jednou se objeví v příběhu z každodenního života, podruhé může být lékařkou, cestovatelkou nebo hrdinkou úplně smyšleného dobrodružství. Hodnota podobné hračky spočívá právě v tom, že její roli neurčuje jeden pevný scénář.
Když není potřeba žádný návod
Někdy dítě nechce nic dokončit ani rozehrávat složitý příběh. Chce jednoduše zkoušet, co materiál dokáže. Taková volná kreativní hra má výhodu v tom, že neexistuje správný výsledek. Chytrá plastelína může dítěti nabídnout prostor pro mačkání, natahování, tvarování a experimentování s vlastnostmi materiálu. Oproti stavebnici nebo figurce zde není předem určeno ani to, co má vzniknout. Aktivita se může průběžně měnit podle momentálního nápadu.
Dobrá zásoba hraček nemusí být velká, ale pestrá
Při pohledu do dětského pokoje proto může být užitečnější sledovat pestrost než množství. Má dítě něco, z čeho může stavět? Něco, s čím může vytvářet příběhy? A také materiál, se kterým může tvořit bez návodu a očekávaného výsledku?
Není nutné mít pro každý typ hry mnoho různých hraček. Několik dobře zvolených možností může pokrýt různé situace a dítě si samo vybere podle toho, na jakou činnost má právě chuť. Při příštím výběru hračky tak může vedle otázky „Co dítě baví?“ pomoci ještě jedna: „Jak si s tím bude hrát?“ Odpověď často napoví více než samotný motiv na krabici.
